Březen 2011

my story 4.1

13. března 2011 v 19:28 | ich |  my story 4
Pokračování příběhu

"šéfe šéééééfe" křik se ozýval z šachty. Asi zase průser, taky když se někdo chce navrtat dva kilmetry pod zem to je pořád nějaký problém. "Co se zase stalo?" na odpověď sem ani nemuel čekat řev bouřících se otroků byl slyšet až na povrch. Tihle obři jsou velice zajímavá rasa mají pomalý rozjezd, ale když se do něčeho dají třese se celá zem. "Rychle doneste hadice a někdo z vás ať sežene větší množství vody. A ne, zalívat kytky nebudeme."
"Co když se utopí, šéfe? Nebylo by lepší počkat než vychladnou?"
"Ne pokud tam časem nechceš skončit s nimi. A už drž hubu." S tímhle budu muset něco udělat nespokojení otroci jsou jedna věc, ale aby mi obyčejní poskoci kecali do práce? Pár ran holí, až bude konec, to určitě spraví.

Opusťme zatím neurotického předáka a pokud chcete být zlí, neříkejte mu o vředech které mu pomallu rostou v žaludku. Jako když se trhá lano nejdřív se přetrhne jen pár vláken pak jich je víc a víc až nakonec dole zbyde jen polámaný horolezec z kterého uniká život stejně jako z našeho předáka. A co ti kteří chtějí být hodní? Jděte a vykřičte to na pole, když se budete modlit třeba mu vaši zprávu pošeptá vítr. My ostatní se podívejme dolů. Těch koster nalevo si nevšímejte, ne tudy je to správně. Ano už jsme tady. Určitě poznáváte, že jste v opravdu hluboké jámě. A pozor poslední dobou je tu nějak vlhko. Ať nezmoknete.

my story 4.0

8. března 2011 v 19:41 | ich |  my story 4
Ohlédně te se za sebe mnozí z vás se nestačí divit co dělali včera co před deseti dny. A co třeba před rokem. Ohlédněte se ještě dál do doby jedné z prvních civilizací. Nedá se říct že byla úplně první, protože o první civilizaci se ví málo, ale určitě se dá říct, že nebyla poslední. Zaměřte se hlavně na jeden fakt. Byl jí předpovězen konec a to ho nakonec spustilo.
Náš příběh se možná bude točit kolem jednoho malého chlapce který se narodil v malém domku na okraji města a nebo možná nebude. Zatím se k němu vraťme je ráno, a tak jako každý okolo celé planety, vstává. Žije ve smutné době kdy čas je velice drahý a v důsledku toho všichni od šlechticů po nejchudší sluhy vstávají ještě před svítáním. Nemyslete si že musí za svůj spánek platit, krále nemají nijak moudrého, ale není tak hloupý aby vybýral daně ze spánku. Důvod k tomu je jiný. Už za dva roky má přijít katastrofa, která údajně zničí celý svět. Jenže náš přítel by klidně prospal i vlastní smrt, ale nemohl protože měl jistou a velice důležitou zodpovědnost. Náš malý hrdina nikdy neoplýval smyslem o čest a ještě méně ho zajímala nějaké rodiná soudržnost, ale když byl malý a rodiče měli peníze slíbili mu že na Vánoce dostane pěknou strakatou klisnu. Nikdy se nedozvěděl jak to s tím koněm dopadlo, ale jím to otřáslo. Dokonce do takové míry, že se rozhodl že každý svůj slib splní a velice pečlivě si rozmyslí komu takový slib dá. Nutno dodat, že takový záchvat dospělého chování se v něm po mnoho let znovu neobjevil a některé mýty tvrdí že to bylo poprvé a naposledy. A tím se dostáváme do doby kdy našemu chlapci bylo jen osm let. Jeho rodina ještě nebyla chudá, ale brzo bude. Chlapcův otec vsadil na jednu kartu a to se nevyplácí, proto teď sluhové vedou chlapce ke smrtelné posteli jeho otce a vlci už se nemůžou dohodnout kdo si ukousne větší díl.
Jeho otec mu nechtěl říct, že ho má rád nebo jak je rád že má takového syna měl na srdci jen jednu věc. "Synu slib mi že se o ně postaráš." V jistých ohledech to byla velice dojemná chvíle a chlapec přes slzy dokázal říct jenom slibuju. Až později zjistil, že se měl zeptat o koho nebo o co se to má postarat, kdyby neudělal tuo chybu možná by se dozvěděl o pokladu ukrytémv lese. Nestalo se a my se vracíme do současnosti. Chlapec už vstal a spěchá vyhnat stádo ovcí na pastvu...