my strory 3.0

5. února 2011 v 21:56 | ich |  my story 3
Pršelo a v tuhle dobu to nebylo nic neobvyklého. Jako každý jaro přišly bouřky a jako každý jaro jsem se klepal zimou. Tady bývaly zimy tuhý a studené skály okolo tepla nepřidaly. Příjemný zážitky mi zlepšovaly potoky vody, které tekly skrz moji celu někam dolů. Zato jsem mohl skončit jako jeden z těch chudáků kterým do cely pršelo a pravidelně po deštích umírali na zápal plic. Jo chápete to správně bručím si ve vězení. Je to taková prdel světa kam zavírají každýho chudáka kterému došlo štěstí nebo prachy( na dovolenou sem nejezděte). Já tu byl docela nováček. Věřte mi jako ten chudák vedle co se tu narodil a taky tu umře, skončit nechci.(jeho matka tu byla zavřená a nějaký dozorce si s ní krátil dlouhý chvíle, měl aspoň tolik svědomí aby se o něj postaral když matka umřela. Pak na něj přišli a někomu přišlo vtipné zavřít je tu.)
Po dvaceti letech už mám pár pokusů o útěk za sebou. Po tom prvním mě málem zabili a moje zuby výrazně prořídly. To mě naučilo dávat si pozor. Druhý útěk už byl rafinovanější. Nápad vyšplhat skrz díru kudy do cely teče voda byl geniální. Teda jenom ze začátku pak začalo pršet a já zkusil plavat proti proudu. Věřte nebo ne ale potkal jsem zlatou rybičku, titanik a nějakého moc sprostého žraloka. Z nějakého důvodu mě to vyhodilo zpátky do mojí cely a já byl zase na začátku. Třetí pokus byl krátký a hodně hloupý ale byl to jenom pokus. Taky koho jiného by mohlo napadnout svést hlídače a ukrást klíče. Další tři byly moc trapné tak už o nich mluvit nebudeme. Pak přestalo pršet. Ta radost dlouho nevydržela a stejně ji nebylo jak oslavit rachejtle bychtu sehnal asi těžko a co se týče kapely, ta nejspíš plave na dně nějaký řeky. Dovnitř vpadl chlap a to doslova nevěřil bych že jde těmi dveřmi někoho prohodit jinak bych to už skusil, ale vypadat jako můj novej spoluvězeň bych asi nechtěl. Nevěděl jsem jestli byl původně bílej nebo černej ale kdysi sem slyšel že dělají pokusy na lidech pro "šlechtění druhu", Přece jenom poté co se začaly rozšiřovat pouště do jižní evropy získali černoši značnou výhodu.
***
Když ekofašos zřídily tyhle internační tábory bylo to zlý, ale když jsem tu skončil taky, bylo to daleko horší. Nemůžu říct jestli mi to někdo podstrčil nebo jestli jsem to zapoměl spálit, ale za držení plánku benzínového motoru je doživotí. Odtáhli mě v noci a můj dům pro jistotu spálili. Byl to pěkný dům. Takový moderní. No možná trochu moc moderní, že neměl dveře okna to by ani nevadilo, ale že neměl stěny ani strom to člověka trochu naštve. Ta stará krabice mi bude chybět. U soudu se s tím nesrali. Pěsti, lízátka, a skotský střiky. Lízátka byly fajn. To se vezmou elektrický brusky třeba na dřevo a pokusíte se obrousit všechny výmoly na těle. Je tu chudák co takhle přišel o uši a není to dobrý pohled. Jó nedal sem se a tak mě hodili sem. Staří mazáci se štěstím tu vydrží pár let ale jinak tu umře většina lidí do dvou let. Byla to taková skála spíš hrouda u pobřeží Francie. Tady se dostali k moci před pár lety ekofašos. No pár lety už jich je asi devadesát. Nejdřív začínaly jako teroristi, když vláda ustupoval a plnila jejich požadavky převzali moc a všechno šlo z kopce. Pomoci ze zahraničí se nikdo nedovolal díky strategickým jaderným zbraním. A my zůstali sami s děravou lodí na moři plným sraček(pro citlivé povahy exkrementů).
***
"Za co si tady?" Klasická otázka na rozjezd pro každýho novýho spoluvězně "Objevil jsem něco co mělo zůstat tajemství. Taková speciální sračka kterou začali přidávat do vody: Je to droga, není smrtelná, ale chová se spíš jak jed, dokud ho máš v sobě dost je to v pohodě, ale když přestaneš pít vodu, nebo utečeš ze země do pár dnů přijde absťák a když nedostaneš dávku do dalších dvou dnů, umřeš. Je to taková pojistka. Lidi čím dál víc utíkají ze země a za chvíli by tu bylo víc vězňů než lidí. To by měli pěkný průser kdyby nezbyl nikdo, kdo by jim dotoval všechny ty blbosti co si usmyslí." Byl nečekaně sdílnej, možná trochu ukecanej. "Tak to musíš utéct a povědět o tom světu. Skrz támhle tu stěnu se dostaneme do jiné cely, pak bude stačit provrtat ještě pár metrů skály a dostaneme se na chodbu, která vede dolů do loděnice, jediný problém je že cestou potkáme asi dvacet hlídačů a že nemáme čím zrušit ty stěny. Ale my na něco přijdem. Nebo spíš ty na něco přijdeš." Je nutný hned na začátku poznat, že já sem tu šéf a on bude skákat jak já pískám. "Počkej jak víš že tam ta chodba je?" "Prostě to vím" jeho otázka zněla logicky, ale už při prvním útěku my došlo, že potřebuju mapu vězení pokud chci něco naplánovat. Pak už jen stačilo v průběhu let zpovídat každého koho jsem potkal a dávat drobečky dohromady. To byl konec rozhovoru potřeboval se vyspat a já věděl o tom jak dopadaj vězni co po nocích moc kecaj a rušej bachaře při spánku.
***
Oficiálně se strana jmenovala obhajoba lidu přírodního. Lidé jim pak říkali ekofašos. Ten název byl dokonce zakázaný a v mojí době se za jeho používání upalovalo teď zmírnil metody a jenom lidi bičují. Jako strana měli dvě věci. Dokonalý cit pro zakazování věcí a omezování života lidí. A nakonec ještě bohatou fantazii na dlouhé a bolestivé tresty. Dokonce zavedli vysokou školu pro bachaře. Mysllím že se jí říká občanská patrola. Mezi lidmi se povídá že rada dvaceti nejmoudřejších(tak si říkají ti co ve skutečnosti řídí stát) ani nežijí v zemi. Prý odcestovali někam na Měsíc a tam žijí jako prasata v žitě.
***

opět jeden nedokončený příběh tady vím jak to bude dál ale nevím jak to napsat a mimochodem nečetl jsem to po sobě takže nesrovnalosti pište do komentářů.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama