my story 3.1

27. února 2011 v 17:45 | ich |  my story 3

Pokračování příběhu

Možná to někteří z vás neví, ale vězení se staví tak aby se z něj nedalo utéct. Proto bych chtěl doporučit všem dětem u televizorů aby tohle doma nezkoušely.

Plán byl jednoduchý odlákat hlídače, pustit co nejvíc vězňů, otevřít cestu do Chodby a utéct jen s mírnými ztrátami na životech. Plány nikdy nevychází. Bohužel tenhle byl tak blbý že nakonec vyšel. Čekali jsme než začnou roznášet večeři. Hlavně ze dvou důvodů čím víc jich zabijeme teď tím míň jich zbyde na potom. A co je důležitější je snažší přeprat unavené lidi kterým pomalu končí směna a oni se těší do postele. Proto když se otevřelo okýnko ve dveřích a miska s tím šedým hnusem vletěla dovnitř, Max zmáčkl to tlačítko, nebo zapálil tu šňůru? já vlastně ani nevím jak tu bombu odpálil. No to je jenom detail. Hlídač se vydal spolu s výbuchem na cestu do předčasného důchodu, zatímco my startovali otvírat cely. Klíče niklde nebyly a stejně s nima nejsem kamarád párkrát sem s nima dostal. Můj šikovný spolupracovník dokázal vyrobit výbušniny kolik jen bylo potřeba. Netuším jak ji vyráběl, ale on je tady vědec. "Hej Maxi di udělat únikovou cestu za chvíli sem začnou pouštět otrávený plyn a to už musíme být pryč."
***
Jednou, to sem dostal službu v kuchyni, začalo hořet. Tu noc se pokusilo o útěk celkem asi sto vězňů. Pokusili se využít příležitosti, jenže na to většinou nešli nijak složitě. Naprostá většina dostala nápad praštit nejbližšího dozorce po hlavě a začít utíkat. Ale našla se skupinka asi čtyř lidí kteří ukradli oblečení a pokusili se pláchnout. Jejich těla moře vyplavilo až za měsíc. No ale hlavní bylo, že hořet začalo ve skladech(taky kde jinde by tady mohlo hořet) a světe div se až do třetího dne nebylo pro nikoho žádné jídlo. Třetího dne někoho napadlo že není jídlo, ale od požáru zbylo spoustu mrtvol(který hladový člověk by se chtěl tahat se spoustou mrtvol). Loď se zásobama měla přijet až příští týden, a tak to brzo nikomu ani nevadilo. Jenže jak jsem říkal v tu dobu jsem dostal službu v kuchyni. Tehdy jsem si osvojil znalost anatomie a nějaký doktor, co tam byl se mnou, mě toho taky spoustu přiučil. A jako bonus. Přestal jsem ostatní vidět jako lidi. Všichni se rozdělili na dvě skupinky: já a oni.
***
Viběhli jsme ze zatáčky a překvapili pár dozorců teda tak jak dokáže někoho překvapit stádo rozzuřených slonů. Zato oni nás překvapili když nám poslali několik dárků v podobě kulek. V životě je důležité uvědomit si co chci získat a co jsem ochotný obětovat. Pár lidí nám tady zařvalo, ale na druhou stranu teď už jsme byli ozbrojení. Dál šla cesta snadno pár mrtvých na obou stranách, ale stálo to za ten pocit když jsme všichni naskákali do člunů a vydali se na moře. Dodnes nevím kolik nás přežilo palbu děl, ale na naší lodi nás zachránili šest. Jak skončil Max nevím, ale doufám že líp jak já protože chtějí abych se vrátil zpět do Francie a pomohl odboji v jejiich boji. Zjišťuju že některé věci jsou všude stejné tady taky nikoho nezajímá můj nesouhlas.


konec je trochu hodně useknutý, ale mě to nevadí
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama