my story2.0

30. ledna 2011 v 11:31 | ich |  my story 2
"Zamířit, pal." a plamínek zhasnul. Můj šepot zněl v tichu neobvykle.
"Zamířit, pal." a druhý plamínek zhasnul. Nebylo to správné, a bůh vegetariánů mě právě proklel do sedmého kolene. Práce je práce
"Zamířit, pal." Poslední se pokusil odletět, ale dostal jsem ho v letu. Akorát čas na to posbírat úlovek a vypadnout.
Tuhle práci mi byl čert dlužen, nebo to byl sám ďábel? Určitě se spikli dohromady.
Když jsem se vrátil do tábora David už na hlídce klimbal. Neměl jsem odcházet na lov a nechávat ho tu samotného. Byl to snad jediný slušný chlap mezi dobrodruhy, ale stejně jako na ostatní bylo poznat, že je to zhýčkaný děcko bohatých rodičů. Jemně jsem ho vzbudil, pokud se nakopnutí počítá jako jemné. Říkal jsem, že je to jediný slušný člověk tady, ale ti umírají první. Škoda. Bude mi chybět.
***
Plamínky ostatních bytostí jsem cítil od dětství, ale to žádný plamínek nemělo. Přesto jsem poznal, že se blíží. Všichni ostatní totiž utíkali pryč. Pak že zvířata nemají šestý smysl. Jen kdyby ho lidé také poslouchali. Nevaroval jsem ostatní, to by bylo zbytečné. Raději jsem vzal svoji starou věrnou pušku a vylezl jsem na strom. Ta pušku byla jediná věc na této výpravě, na které jsem nešetřil. Možná by bylo lepší vybrat jiný strom protože ač tohle byl téměř holý smrk tak asi nebyl dost holý aby mě něco pořád neštípalo a neškrábalo. To něco se přihnalo od severu (nebo jihu, západu, či východu). Nevím jak rychlé to bylo, ale přísahal bych že chvíli jsem viděl jen rozmazanou šmouhu. A zatím se už Tim kátil s rozervaným hrdlem. Tim byl magor. Každý večer se sjížděl a ráno ho dostalo z postele jen pár dobře mířených kopanců. Chybět mi nebude.
"Zamířit, pal." Ani si to nevšimlo, že po něm střílím a už zmizel s Nikolajem v houští mimo dosah ohně. Pak se chvíli ozýval jen řev Nikolaje. Nikolaj byl ranař. Jeho rodiče nebili bohatí ale on využíval peněz od ostatních a za to šikanoval všechny kdo se na dobrodruhy jen křivě podíval. Nebyl to dobrý člověk.
Pak už bylo jen ticho.
Když se to vrátilo už jsem neminul. Moje kulky to nemohlo ani náhodou zranit. Nejspíš se polekal a utekl.
Dneska jsme přežili. Zítra je taky den.
***
Bylo krátce po poledni a já seděl ve své kanceláři. Pokud se dá za kancelář považovat stůl v baru. Majitel byl můj kamarád možná to je tím že každej je tady váš kamarád když máte dost peněz nebo dost tvrdý pěsti. Já uplatňoval obě varianty. Musel ze mě mít strach, ale zase musel dostat tolik, aby mě nechtěl prásknout.
Poslední dobou šlo všechno z kopce. Když se několik výprav nevrátilo, hodně lidí přišlo o práci. Pak došli peníze na úplatky a policie začala brousit kolem. Počet sebevražd dosáhl historického maxima a abych řekl pravdu taky sem nad tím chvíli přemýšlel.
Dva chlápci přisedli k mému stolu a já věděl, že tuhle práci musím získat za každou cenu.
"Pan Gonzáles jestli se nepletu. Slyšeli jsme že nám můžete pomoct." Byl to ten menší a už od pohledu bylo vidět, že je to arogantní bastard. Na něj bude potřeba trochu podlézání. To mi nikdy nešlo.
"To zní, jak z béčkového filmu rovnou řekněte co pro mě máte." Podlejzání mi nikdy nešlo ale tohle bylo ještě horší než obvykle.
"No tohle rozhodně neznělo jak z béčkovýho filmu tohle už byl céčkovej. Ale jinak máme zájem aby jste nás doprovodil na cestě při hledání artefaktu, nebo nás nasměroval k někomu kdo to udělá za vás." A já myslel že umím lidi odhadnout Teď už chápu proč vede skupinu. Je při tom občas důležité umět se přetvařovat.
"Nějaké bližší informace mi dát nemůžete?"
"Nejdřív chci vědět jestli jo, nebo ne. Po tomhle by mohli jít i jiní."
"No když jinak nedáte, tak já bych to bral." To byla ta věta kdy se to všechno zlomilo.

Teď už jsem si byl jistý že to bude těžké a hodně toho budu muset přetrpět, ale byl jsem zahnaný do kouta a nebylo na vybranou.
Naději že to přežiju jsem v sobě neživil ani na okamžik. První důvod byl jasný. Dělali s tím tajnosti, ale mířili na stejné místo kam všechny ztracené výpravy před nimi. Taky nešlo na výpravu přibrat někoho dalšího. Nejdřív by mě odmítl a vzápětí by to vykecal někomu dalšímu, kdo by se mnou určitě vyjebal. Pozitivní bylo, že mi zaplatili předem a mám docela drahou, ale vysokou životní pojistku.

pokračování příště( nebo až vymyslím co bude dál)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama